To já byl proti Vám úplný nudňas. Snad až na to, že jsem nebyl aktivním pionýrem a celá třída se za mě kvůli tomu styděla a i naše třídní, jinak nesmírně hodná soudružka, se mi snažila mluvit do duše. Jako vnuk politického vězně jsem to neviděl správně třídně. O tom až někdy jindy.

Autorko, jste živý důkaz selektivity lidské paměti - člověk vždy vzpomíná na to veselejší. Díky za pobavení v této divné době.