Krásné vzpomínání

..a pak přišel ten den a rozbalovaly se dárky a konečně se tam vynořila stavebnice MERKUR a nějaká knížka a klid a pohoda alespoň a pár dní...už je to fakt dávno

V rádiu občas zahráli žertovnou písničku "Vánoce, vánoce přicházejí, zpívejme přátelé..." (by Setleři a chudák Jaromír Vomáčka), popř. Alžbětínskou serenádu, mírně neškodnou to náhradu českých koled... Ty pravé koledy dali jednorázově na Štědrý večer mezi 6. a 7. hodinou a jinak bastafidli...

Na skle výloh se tu a tam skvěla samolepka "Děti rodičům", což byla jakási "certifikační známka" obchodů, kde se zavázali férově poradit dětem, co koupit rodičům pod stromeček. Dokonce na to bývala reklama v TV "Naše tipy" u pana Vajíčka.

Španělé byli koncem listopadu lehce nervózní, jestli Čechoslováci letos opět koupí svých obvyklých šest vlaků "normálních" pomerančů, fíků, datlí, mandlí a buráků...

Češi byli natěšení, že v TV mezi Vánoci a Silvestrem poběží "lepší" neideologické seriály jako Bela a Sebastián, další rok Záhada hlavolamu, pak už jenom Kamarádi (s Válečkem Markem Ebenem :-))) a pak už jenom Metráček...

A mrzlo, až praštělo...

Ty krásné vzpomínky jsou o to krásnější, že jsme byli dětmi a dětem vzít Vánoce a vzpomínky nemohl nikdy vzít žádný režim. Rád proto vzpomínám i na Vánoce během Protektorátu nebo padesátých let. Vždycky měly svou atmosféru. Díky za pěkné počtení!