Fenomén RIFLE
Je to pravda odvěká, že šaty dělaj člověka…
Tak co dneska na sebe? Sukni, kalhoty? Venku je zima, takže svetřík a rifle. RIFLE. Pro nás dříve narozené jsou rifle zvláštní kus oblečení. Já mám asi sedmery. Modré, černé, bílé, různých délek i různých střihů. Vzpomínáte? Před rokem 1989 se rifle daly dovézt ze „západu“ nebo koupit jen v tuzexu za bony. Nemít rifle tak člověk nemohl jít na zábavu nebo diskotéku. Není úplně pravda, že v obchodech „za totality“ se nedaly koupit rifle. No, rifle to zrovna nebyly. Jmenovaly se texasky a byla to napodobenina riflí, příšerného střihu, z příšerné látky, které měly ten příšerný název jako Prekon nebo Morenda. Naprosto mimo mísu. Než si dát na zadek tohle, tak to raději sukni nebo “manžestráky“.
V patnácti už bylo možné absolvovat letní brigádu a tak celý výdělek padl na to, aby si člověk u veksláků vyměnil české koruny za bony, poté vystál frontu před Tuzexem (pokud teď píšu nesrozumitelnou řečí, doporučuji vyhledat nějakou starší osobu a zeptat se na význam slov jako jsou bony nebo Tuzex) a pak….pak se to podařilo a odcházela jsem s riflema. Měla jsem „Wildcaty“, rifle se značkou kočičí packy vykukující z nohavice kalhot. To štěstí! Ten pocit! Nové tmavé rifle s tou správnou značkou byly moje! Jak jsem si je „šetřila“, jak jsem na ně byla opatrná, aby na nich nebyla ani dírečka, aby ani nitečka z nich neubyla.
Móda se samozřejmě měnila. Vzpomínám si, že jednu dobu se nosily roztřepené nohavice riflí, čím víc nití nad botami tím lépe. Simonina babička to nějak nepochopila, a zatímco Simona spala, vzala šicí stroj a na konce nohavic přišila začišťovací textilní proužek….. aby vnučka nedělala ostudu po vsi. Další babička zase nažehlila na rifle puky… Jednu dobu se nosili takzvané „plísňáky“, takže rozředit savo, pár kamínků a upravit tmavomodré rifle, jo byli jsme kreativní!
Rifle se opečovávaly a různě záplatovaly. Každý kousek riflí se využil i když kalhoty už dosloužily. Po zkrácení z nich byly kraťasy, když se ustřihl vršek a přišil kanýr, byla z nich sukně, když se vršek sešil a přišil se k nim popruh byla z nich taška přes rameno a ještě zbyla hromada látky na případné našití záplat.
Proč byly rifle tak oblíbené? No, oblečte si tesilky a poté rifle. Kde budete mít nejvíc sexy zadek?
Rifle byly natolik rebelské, že některé školy zakazovaly nosit tento kus oblečení do výuky. Pamatuji se, že náš děda, který se vrátil ze služební cesty ze ZÁPADNÍHO Německa - ano milé děti, Německo byly dvě země, dva státy, jedno ZÁPADNÍ Německo a jedno VÝCHODNÍ Německo. Hned se mi vybavila lidová básnička:
Na procházce v parku,
našel jsem já marku,
ležela tam mnoho dní,
byla totiž východní…
Zpět k mému dědovi. Přivezl nám z výletu „na západ“, mě a bratrovi, rifle i trička s vlajkou. Moje první skutečné rifle! A to tričko! Já měla na tričku americkou vlajku a bratr britskou. Chodila jsem v té době tak do páté třídy základní školy. Jako velká frajerka vzala jsem si nové triko i rifle a šup v pondělí do školy. Poprvé a naposledy. Otec musel k řediteli školy na kobereček, proč jeho dcera provokuje oblečením a nosí nevhodné kalhoty a imperialistickou vlajku na tričku. Chápu, že pro něj bylo velmi těžké mi vysvětlit to, čemu sám nevěřil. To bylo moje první setkání s „vnitřní cenzurou“, pochopila jsem, že si můžu něco myslet, ale vyslovit to můžu jen doma, že mohu mít nějaké oblečení, ale nemůžu ho nosit tam, kam bych chtěla. Nepochopila jsem co je na riflích a tričku s vlajkou imperialistického.
Na střední škole spočíval náš protest v tom, že do prvomájového průvodu, který byl pro studenty povinný, jsme si všichni vzali na sebe rifle. Jaké hrdinství!
Ano, nosit rifle bylo rebelské, v rozporu se „socialistickou morálkou“. Rifle nebyly jen rifle. Rifle nám připomínaly to, co jsme v naší zemi neměli. Rifle byly svoboda. Voněly Amerikou, tam byly obchody plné zboží, tam se točily filmy, na které se dalo dívat, tam bylo možné říkat, co si člověk myslí, tam bylo možné svobodně psát…. Amerika byla v našich představách zemí svobody – něco jako svaté svobodné místo křížené s velkým obchoďákem J.
Nějak se nám ta svobodná Amerika, ten svobodný „západ“ změnil. Je mi smutno, když čtu, že z univerzit jsou vyhazováni učitelé a studenti za to, že mají jiný názor, že TY filmy, které jsem tak obdivovala, se už nebudou znovu vysílat, protože nejsou v souladu s jakousi pomýlenou ideologií. Slovní spojení bílý, heterosexuální muž je téměř rasistický výrok. Co myslíte, kdy se zavedou pravidla na JEDINÉ SPRÁVNÉ oblečení a rifle jako symbol „svobodného člověka“ zakážou? Zatím jenom v Americe…..nebo ne ?
Miluji rifle, špatně se v nich klečí….
Beru si na sebe rifle a tričko s obrázkem, já zůstanu rebelem!
Monika Kopťáková
Zahrádka 2
Kam s ní? S čím? S posekanou trávou. Nejlepší zahradou je trávník a nejlepším trávníkem je beton - tak zní slova klasika.
Monika Kopťáková
Zahrádka, aneb jak na to
Chceš-li být šťastný jeden den, opij se. Chceš-li být šťastný jeden rok, ožeň se. Chceš-li být šťastný celý život, pořiď si zahrádku.
Monika Kopťáková
O čem se mluví - Covid a Vrbětice
Doby, kdy hlavním tématem rozhovoru lidí byl fotbal nebo hokej, či poslední díl seriálu Nemocnice jsou minulostí. My obyčejní občané sledujeme, jak se vláda s opozicí mydlí po hlavě a bavíme se.
Monika Kopťáková
Šmejdi – osobní zkušenost. Aneb jak se ze mě stala zuřící bestie.
Doby předváděcích akcí jsou minulostí. Šmejdi však přežívají. Našli si nové pole působnosti, převody energií. Cíl je stejný – senioři.
Monika Kopťáková
Současná situace ? Čekání na zázrak
Ano, žijeme. Šťastnější z nás chodí do práce. A jinak nic. Kde jsme se to ocitli? Jak dlouho ještě? Pocit beznaděje.
Monika Kopťáková
Ach ty diety, aneb bez pohybu to nejde
V době kovidové u počítače bez pohybu...váha je nepřítel. Chce to pohyb. Činky? Dřepy? Běh kolem obyváku?
Monika Kopťáková
Psaníčka
„Vašek je debil, pošli to dál!“, vzkaz napsaný na kousku papírku poslaný po třídě. Pamatujete na školní psaníčka?
Monika Kopťáková
Syndrom vařené žáby
Syndrom vařené žáby, podle bajky když vezmete žábu a hodíte jí do horké vody tak vyskočí. Když však vezmete žábu a dáte jí do studené vody, kterou pomalu ohříváte, žába se uvaří.
Monika Kopťáková
Božena
Scenáristky Hana Wlodarczyková a Martina Komárková natočily minisérii o Boženě Němcové. Je dovoleno zobrazovat naše významné literáty i takto?
Monika Kopťáková
Svoboda - svoboda myšlení, svoboda slova
Odborníci se shodují, že česká administrativa je mnoho kroků pozadu za dezinformační scénou, která se už od jara pase na pandemii nového koranaviru – viz dnešní článek.
Monika Kopťáková
Uhelné prázniny
Za okny padá sníh. I u nás v nížině. Krajina vypadá jako ze zimní pohádky. Držím v ruce hrnek s horkým čajem .... Jedna z nejkrásnějších dětských zimních vzpomínek je na školní "uhelné prázdniny".
Monika Kopťáková
Přání se mají plnit, hlavně o vánocích
"Pozor na to, co si přejete, mohlo by se vám to splnit !" , říká klasik. Tak co, jaké je to vaše největší přání ? Těším se na to, co mi v diskusi pod článkem napíšete. Co si přeju já ?
Monika Kopťáková
Čas adventní - retro vzpomínání
Advent, Advent, to je těšení se na to, co přijde. Je to pro mě prostě kouzelná doba, kdy každý z nás tak trochu věří na zázraky, doba která patří dobru, dětským snům a má v sobě velkou dávku jakési magie, jakéhosi kouzla.
Monika Kopťáková
Nohavica
Moje malé poděkování písničkáři, který mě provází od mých "telecích let". Vychází mu nová deska s krásnými písničkami.
Monika Kopťáková
Mám covid - den po dni
Jak to začalo? Jak vypadá lehký průběh? Fakt je to tak hrozné? Co odběr? Jaké mám příznaky ? Co pomáhá?
Monika Kopťáková
Rituál kávy
Retro vzpomínání na kávu. Ano na kávu. Také vám chybí pískající konvice na sporáku a horký "turek" na kuchyňském stole?
Monika Kopťáková
Jeden židovský a jeden český vtip
Štěstí, co je to štěstí ? Muška jenom zlatá ! Něco pro odlehčení, špatných zpráv už bylo dost. Tak co pro změnu něco veselejšího?
Monika Kopťáková
Klepač
Pojďme společně zavzpomínat na doby, kdy svět byl ještě v pořádku. Kdy na každém dvorku stál KLEPAČ.
- Počet článků 19
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 672x